Tohle video jsem natočila asi před půl rokem po setkání s úchylákem z řad rybářů. Narážím na obdobné zážitky od třinácti let a objevují se v mém životě vždy v určitých vlnách. Nejdříve jsem je potkávala naživo, s vynálezem internetu jsem byla obohacena i o tamní hráče. Zažila jsem nevinné ataky až po ty život ohrožující.

Tenhle rybář následoval po několika internetových týpcích ten měsíc. Byla to pro mě nějaká pomyslná poslední kapka, která mi v paměti oživila mé celoživotní zážitky s touto sortou obyvatel a já se tentokrát hezky vytočila.

[mwvideo url=https://www.youtube.com/watch?v=Si2lfOSItvA is_saved=1 showinfo=1][/mwvideo]

Asi jsem ale v sobě potřebovala rozpoutat ještě větší zemětřesení, protože týž večer mě na mém neveřejném facebook profilu oslovil další podivín nabízející zážitek polohy mléka a vody a ráno při běhu na neveřejném IG profilu další. Tihle pánové se vždy kontaktují mé soukromé profily, mé veřejnější vystupování poslední rok jejich počty tedy nikterak nezvýšilo.

Emoční řetízkáč

Když jsem tu ranní zprávu otevřela, tak mě nejdřív přepadl smích na celé kolo. Následně se u mě ale prostřídal vztek, zmar a únava…Úplně jsem v sobě cítila, jak se tím vztekem přesouvám do boje a přemíry mužské energie. Kdybych v tu chvíli narazila na onoho rybáře, asi skončím v cele na Pankráci, protože já byla schopná vraždit.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že se nechci nechat zavléct do emočních bitev a ztráty mé energie. Zastavila jsem se a vědomě jsem se všemi možnými technikami snažila dorovnat ženskou energii, abych ten propad v sobě vyrovnala.

Abych na tyhle internetové pány narazila, nemusela jsem k tomu nikde ani nijak významně viset, i obyčejný pracovní profil mi kdysi někdo hacknul a ze zábavy ho předělal na profil ve stylu Dolly Buster.

Když mi tenkrát došla příčina doručování šílených reakcí, mazala jsem profil rychlostí závodníka F1 a toužila jsem se přitom propadnout do Číny.

/var/folders/c9/01xvhnbs6tng72s7fn15jdbr0000gn/T/com.microsoft.Word/WebArchiveCopyPasteTempFiles/IMG_2227-e1568044351268-768x1024.jpg

V těhlech chvílích jsem se pak vždycky hrozně lekla a jakýkoliv internetový prostor jsem okamžitě vyklidila s tím, že já se tam prostě očividně nějak nemůžu vyskytovat.

Jdou se přepsat zkušenosti

Tentokrát jsem si ale řekla, že žádné pole vyklízet nebudu, že už toho mám dost a nebudu žít svůj život podle starých zkušeností, obav a že se nenechám vmanévrovat do zmaru ani únavy, že už tomu nechci věnovat ani kousek své energie.

Od tohohle uvědomění či prohlášení je to asi půl roku a ejhle, nic mi nechodí. Ani jeden kontakt, a že mi předtím chodily denně. Nemyslím si, že tohle téma už se tím definitivně vymazalo z mého života a už se nikdy neohlásí…bylo by to hezké, ale nemyslím si to.

Za těch třicet let tohoto úchyláckého tématu to ke mně vždycky přicházelo v jakýchsi vlnách jako teď a pokaždé v tom pro mě bylo trochu jiné sdělení.

/var/folders/c9/01xvhnbs6tng72s7fn15jdbr0000gn/T/com.microsoft.Word/WebArchiveCopyPasteTempFiles/Srazik_ZS_Husova_138_20100604-1.jpg

Mým cílem ale není se tady teď pitvat v mých úchyláckých zkušenostech a jejich poselství pro mě.

Chci zmínit jinou věc, která se udála ještě před „rybářem“.

To je z toho života, jakej vedeš

Říkám o intenzitě těchto posledních zážitků známé. Ta při zmínce, že jich mohlo být tak 30-50 případů za 6 měsíců naprosto zděsí a odvětí: „Hele, to jsou ty sítě. A Ty se tam teď vystavuješ, tak se tomu nemůžeš divit.“

Okamžitě mi naskočila asociace z filmu Samotáři a propukla jsem v smích: „To je z toho života, jakej vedeš.“ 🙂

Měla jsem tenkrát za sebou nepěkné ukončení desetiletého partnerského soužití, kdy jsem přišla o iluze a veškerý majetek, veškeré finance, naše kočky, moje auto, práci v naší firmě, o ni. V rozmezí týdne pak bylo zbytek mého obydlí na dřeň vykradeno a nezbyla mi ani zubní pasta ani spodní prádlo.

Trvalo mi tenkrát tři roky, než jsem to zevrubně rozdýchala a ohlásila se u mě chuť zkusit poznat nějakou milou mužskou náruč.  V reálném světě jsem na ni ale nenarazila, tak jsem poprvé v životě sebrala odvahu k vstupu na internetovou seznamku.

Jak to dopadlo asi vzhledem k úvodu tušíte. Správně, pozitivní přerámování mé tristní vztahové ani internetové zkušenosti se nekonalo.

Připadají Vám Vaše zážitky fádní? Jděte na seznamku:) 

Během dvou týdnů jsem u pána zachytila indicie, že i když se navenek jeví všímavě a lásky-vroucně, tak z něj cítím agresi a nějakou hru. Při první příležitosti po tomhle uvědomění jsem to s ním ukončila. Až po good bye schůzce mi došlo, že si vzal na cestu můj nový mobil za docela dost peněz. Už při té myšlence mi bylo jasné, že telefon zmizel v nenávratnu.

Nedostupné telefonáty mi to potvrdily, a taky můj pocit z něj. Hodila jsem to za hlavu s tím, že můžu být ráda, že jsem to pochopila dostatečně brzo a obešlo se to bez větších ztrát na životech. Od veškerého internet dění jsem se tenkrát odstřihla.

Asi za 8 měsíců mi volala ségra, že jí volala její známá, že toho Markétinýho hledá PČR a prosí, aby se přihlásil ten, kdo s ním přišel do styku.

Pamatuju si, že první reakce byla: Vždyť jsem ho nikomu ani nepředstavovala, tak jak by ho mohl někdo znát? Viděla Tě prý s ním z okna.“ Tady vidíte, že nikdy nevíte, kdo se dívá😉

/var/folders/c9/01xvhnbs6tng72s7fn15jdbr0000gn/T/com.microsoft.Word/WebArchiveCopyPasteTempFiles/IMG_8105-e1568046856195-768x1024.jpg

Snažila jsem se zjistit více informací, ale marně. Neměla jsem tudíž jakoukoliv indicii pro dohledání. Okamžitě jsem si vzpomněla na pocit agrese, který jsem z něj měla a začala se bát. Moje hlava mi nabídla obraz vražedného běsnění, úprk před spravedlností a dožadování se tajného úkrytu v mém sklepě

Pomáhat a chránit

Abych se dozvěděla víc a splnila svoji občanskou povinnost, přihlásila jsem na místní služebnu, že jdu na výzvu podat informace k případu, o kterém sice nic nevím a ani nevím, co je zajímá a proč…Co následovalo nejlépe vystihuje věta pana Landovského:

„Vojín Kefalín, a čo Vy si to predstavujete pod tým pojmom absurdné.“

Paní polici sté mi to neulehčili. Za ty čtyři hodiny, co jsem tam seděla a natřikrát ze sebe tlačila všechny detaily, tak jsem se nic z toho, co jsem pro svůj klid potřebovala vědět, nedozvěděl. Prý nesmí ani naznačovat.

Klid jsem našla až po několika hodinách, kdy se mi povedlo na internetu projet všechny domnělé pořady na čtyřech TV stanicích za poslední tři týdny a najít, co hledám. Sňatkový podvodník byl zadržen na Vysočině po udání posledního případu obětí, kdy jí odcizil asi 800 tisíc. Prozatím mu byla přičtena škoda asi 2,8mil. a PČR prosí jeho oběti o součinnost.

A teď se „konečně a přes Rumunsko“ dostávám k té 14 let staré vzpomínce, kvůli které to vlastně vyprávím😃

Po 4 měsících mi volal vrchní vyšetřovatel z Vysočiny a oznamoval to, co už jsem věděla a sice, že ho mají, je ve vazbě a jde k soudu. Novinkou pro mě byla sazba, která mu hrozí. V návaznosti na můj údiv přišel policista se sdělením:

„Prosím Vás, ženský. Vy se tady seznamujete houfně přes internet a pak se divíte. Vy jste všichni naivní a tím si o to úplně říkáte, bože.“

Tenkrát jsem ztratila nad výrokem vyšetřovatele na vteřinu řeč a pak se zakrátko a bez kontroly projevil můj temperament, následovaný psychologickým rozborem dopadu jeho jednání na různé typy obětí.

Mlčeti zlato

Následovalo mlčení a proud omluv a vysvětlování. Omluvu jsem nepotřebovala. Chtěla jsem ale, aby si člověk, který je v této roli, uvědomil, různé škály emočního rozpoložení u jednotlivých typů osobnosti a co v nich takové jednání může vyvolat.

V té vteřině mi před očima okamžitě proběhlo, jak by se mohl po jeho slovech cítit člověk odlišného osobnostního nastavení než jsem já, který zažil podobné vztahové a životní veletoče jako já, a který se přesto osmělil znovu k sobě někoho pustit. A natrefil na podvodníka, který ho kromě iluzí připravil ještě o meloun na kontě.

Takového introverta se zaměřením na vztahy s významně zastoupenou submisivní složkou projevující se silnou orientací na druhé a pochybností o sobě samém, tohle může vyslat na nejbližší a nejvyšší most v okolí. V lepším případě ho to může utvrdit v jeho nepatřičnosti či Kainově znamení a jeho sebedůvěra dostane total na frak.

To způsobí, že k sobě buď bude přitahovat nevhodné hráče, dokud mu dech stačí nebo už k sobě ze strachu nikdy nikoho nepustí a uzavře se před blízkostí nadobro.  Často po ní však ve skrytu duše touží, ale přes to brnění by se k němu neprosekal ani Bajaja. A podotýkám, že tohle se neděje jen ženám, i muži mají své příběhy.

Bude z něho pak další člen armády zraněných duší, který se buď promění v masku siláka, který přeci „chlapa/ženskou pohrdá a vystačí si bájo sám“ …nebo se podvědomě zaměří na jednostranné nenaplněné lásky, protože tam bude „milovat“, ale nic mu nehrozí.

S dokonalostí na věčné časy…

Častokrát jsem se setkala u klientů s tím, že se bojí vyjevit nějakou svoji zkušenost v opravdovém světle, že se za ní stydí. Dávají si vinu, že jsou asi špatní, kazoví, naivní, že se jim něco takového děje. Často jsem vůbec první, kdo to od nich kdy slyší. A to byl můj motiv k sepsání tohohle článku.

Mám zkušenost, že lidem pomáhá, když vidí, že každý máme nějakou nepopulární stránku, etapu, událost, máslo na hlavě. Lidem se o něco ztenčí strach z nepřijetí jejich nedokonalosti a začnou sbírat odvahu k opravdovosti.

Každý má ve svém životě něco, z čeho radostí neskáče a je rád, že to nevisí zrovna na obloze.  Čím víc to ale skrýváme a bojíme se to vyjevit, tím větší moc to nad námi má a sebedůvěra kulhá. Ráda bych tak vyjevením „svých neatraktivních životních etap“ aspoň trochu přispěla k odvaze k životu bez masek. 

/var/folders/c9/01xvhnbs6tng72s7fn15jdbr0000gn/T/com.microsoft.Word/WebArchiveCopyPasteTempFiles/IMG_6659-e1568048199542-768x1024.jpg

Odmalička jsme slyšeli tolik korekcí a hodnotících reakcí, že jsme uvěřili tomu, že nejsme dost a druzí určitě jsou….tak se musíme přeměnit, předělat, nastylizovat abychom dost byli.

Tak se to v nás zakořenilo, že teď to, co kdysi dělali obři často nevědomě nám, děláme teď s každým hodnocením druhým ale i sobě my. Výsledek?

Jeden z faktorů je třeba ten, že si stýskáme, že si lidi dnes nepovídají, že se vytrácí srdečnost, otevřenost, empatie a lidi jsou uzavření, otupělí a hrají spolu hry.

Nemůžeme změnit druhého natož společnost jako celek, ale můžeme změnit sebe a tím měnit okolí. 

Třeba u příštího líčení cizího sci-fi zážitku se můžeme zkusit vžít do nastavení toho člověka a jeho emočního prožívání. Neposuzovat jeho zážitek podle sebe, ale zamyslet se, jak to má on, co má za sebou, a proč asi koná, jak koná. Potrénujeme si tak empatii, po které v dnešní společnosti tak voláme. Myslím, že by pak už by nikdo nespřádal velké sny o ráji. To by za tu zkoušku stálo, no ne?:)

Prima dny❤️Markéta

Pokud Vás zajímají i další články, sledujte mojí facebook stránku a žádný článek Vám už neuteče.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *