Minulý týden jsem při rozhovoru se známou zmínila, že mi teď chybí cizí jazyky. Mám je ráda. Kdysi jsem nějakou dobu žila a pracovala v pár zemích. Tady v Čechách jsem je pak taky v práci dost používala, ale se změnou svého pracovního působení, teď nemám tu možnost a chybí mi to. Vysloveno, puštěno, tečka.
Večer jdu vysypat koš a potkám nového souseda na kuřácké chvilce. Pozdravíme se. Při cestě zpět se ho ptám, jestli mám zavřít branku. On mi anglicky odpovídá:
„Nerozumím, anglicky prosím.“
Jenže já ho špatně slyším a zeptám se ho znovu. V tu chvíli spontánně promluví německy. Tak mu v němčině odpovídám, jemu to udělá radost a začne naše německá chvilka. Doma mi to dojde:
Ty brďo, ráno vyslovíš přání, pomalu ani nevíš, že k „zakázce došlo“ a večer se plní. Paráda, díky.
Za pár dní na to, mi píše kamarádka:
Markét, děláš sezení i v angličtině?
A v tu chvíli se rozesměju. Ty brďo, další.
Když si přeje srdce
Jj, mám zkušenost, že přání vyslovené z pozice našeho srdce (nikoliv z našeho ega) se plní. Často naprosto nečekaně a nečekaným způsobem. Vím to.
Vždycky mě ale naprosto dostane a fascinuje, když se mi to právě děje. Vždycky žasnu nad tím, jakými nečekanými a důmyslnými cestami, to ke mně život posílá.
My, když něco chceme, tak se často pohybujeme na odzkoušených trasách. Trasách, které naše hlava už zkusila, vymyslela, slyšela, viděla, převzala. Když nějakou dobu, nedostáváme to, co chceme, tak se začneme propadat do chmuru.
Oni k nám ale věci můžou a často přijdou úplně jinými cestami.
Můj výkonný mozek je schopen čehokoliv. Fakt ho ale nenapadlo, že budu mít tady u nás v Dobřichovicích za souseda občana SRN a budeme vesele konverzovat:) Stejně tak pořádání individuálních sezení pro cizince v angličtině. Dělala jsem pro ně dříve manažerské či kariérové poradenství, to ano. Přibrat je ale do terapeutických sezeních mě doteď absolutně vůbec nenapadlo.
Za vteřinu všechno jinak
Je úplně jedno, jestli moje cizojazyčné naplnění skončilo jedním dotazem od kamarádky a jednou konverzací se sousedem. Já děkuju za to, že se mi zase hezky připomnělo, jak v minutě může být všechno úplně jinak a naprosto nečekaně.
Ono totiž neznamená, že když něco nějakou dobu třeba nejde, tápeme a nevidíme cestu…že to fakt neexistuje. Ona totiž možnost třeba je, ale my ji jen nevidíme. Potřebujeme jen poodstoupit a nelpět na omezených scénářích našich mozků a dát tak propustku těmhle úžasnostem.
Prima dny❤️Markéta
Pokud Vás zajímají i další články, sledujte mojí facebook stránku a žádný článek Vám už neuteče.