„Dobrý den, kontrola jízdenek. To nemáte správnou jízdenku. To vám nestačí. Jste v jiném pásmu…“

Říká zdvořile průvodčí ve vlaku cestující za mnou, protože paní nemá na svoji jízdu zakoupené dostatečné pásmo PID. Chvíli si to objasňují a propočítávají. Nakonec přijde uznání, omluva a doplacení jízdného. Ke konfliktu tak nedošlo. Ten se rodí naproti mě.

Průvodčí na chvíli odejde z vlaku na nástupiště ukončit nástup cestujících. Spolucestující z protější sedačky v nepřítomnosti průvodčí začne nahlas komentovat její výroky a snaží se k tomu získat nějakého parťáka.

„No to je teda blbost. To říká blbě. To si to jako neumí spočítat?! To by snad měla vědět, ne?!“

[content id=1354][/content]

„TAKŽE. Co jste to říkala, dámo? Ze Všenor na Smíchov je to za 24,-! To vím, to jezdím furt! To, co jste říkala té paní, to je teda asi špatně, ne?!“

Je pátek po poledni, průvodčí má očividně uvnitř sebe co dělat a odpovídá:

„Ano, to máte pravdu, to je za 24,–. Ta paní ale jela z Řevnic, a to je další pásmo.

Na mé spolucestovatelce je znát, jak moc jí štve, že její plán útoku nevyšel a odmlčí se. Tak jak ji vnímám, vidím, že v duchu hledá další náboje. Její potřeba dokázat, že ONA vede, je příliš silná.  Za pár vteřin proto nadskočí a obrátí se zase zpátky k průvodčí a posměšným tónem dodává:

„No ale teda na to, jak jezdí vaše vlaky špatně a mají furt zpoždění, to bychom měli jezdit zadarmo. To by se teda chtělo nad sebou zamyslet“.

Když vládu přebere vypěstovaná egoobrana

V duchu jsem mluvila k průvodčí: „Holka, nenabíhej si na kopí. Vydoluj asertivitu, Tvoje energie má větší cenu. Bohužel její egopřekladač v hlavě byl při síle a povolával ji do zbraně:

[content id=1351][/content]

 „Zadarmo? Mno, to můžete chodit pěšky milá paní, za-dar-mo.“ a svoji emoci patřičně vložila do tónu jejího hlasu a mimiky. K tomu pak ještě přidala: „No já teda nevím, ale ty vlaky zase letos to-lik zpo-ždě-nííí nemají“.

Nahrávka pro cestující na stříbrném podnose…o dalším dění je právě rozhodnuto, ring volný začal a obě účastnice nasedají na vlnu nandávání a dokazování, kdo dočůrá dál a vydrží jim to na další dvě zastávky.

Trucovité dítě v nás neumí nadhled

[content id=1316][/content]

V tu chvíli ale bohužel nedokáže navnímat, že za tenhle boj plný dokazování pravd a prokazování vlastní důležitosti světu zaplatí nejvíc sám. Je to vykoupeno ztrátou vlastní energie, vnitřního klidu a často vyhrocenou komunikací a vztahy, z čehož je člověk pak zase v háji. Je to začarovaný kruh.

Proč má někdo tohle vnitřní puzení nebo mu nejde se na to nechytnout a protistrana ho strhne k tomuhle kolotoči?

Často to má souvislost s potlačenými emocemi v dětství a zrovna ten den jsem o tom psala na blogu v článku s názvem Když se ego brání. 

Jak člověk může zvládnout komunikaci s podobným egoválečníkem?

Když člověk stojí na začátku zvládání těchto bojů, může mu pomoc následující:

[content id=1311][/content]

Kdo je vítěz a kdo poražený?!

Počítám, že paní by měla stále potřebu něco přihazovat. Mám zkušenost, že pokud si člověk pohlídá slova, hlas a gesta, tak nedojde až k takovému vyhrocení a HLAVNĚ…

[content id=1313][/content]

V někom se může ozvat: No jo, ale to mám tuhle ženskou jako nechat vyhrát?!

Jestli v sobě tento vnitřní hlas slýcháváte a nutí Vás do protiútoku, mrkněte se do minulého článku tady, třeba se Vám bude hodit, nebo si můžete zdarma stáhnout můj eBook. Já jsem totiž taky ten případ, který kdysi tenhle hlas slyšel. Život mi ale poskytnul uvědomění, že za to platím příliš velkou cenu a navedl mě na rozloučení s ním.  Třeba v něm najdete inspiraci i pro sebe.

Prima dny❤️Markéta[content id=483][/content]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *