„Jak takhle může argumentovat?Vždyť ona říká úplné pitomosti. Tohle nejsou žádná fakta.Vždyť snad musí vycházet z těch dispozic, ne?“ Mluví klient nešťastným hlasem.
Chápu, pro vás jsou fakta hlavní ukazatel. Ne každý člověk ale dává váhu faktům. Pro někoho jsou v popředí zájmu emoce, pocit, prožívání….fakta pro něj prostě nejsou primární pro rozhodování.
„Takhle ale přeci nejde fungovat, vždyť jí tak unikají důležité věci.“
Všichni víme, že my lidi nejsme stejní a lišíme se. Přesto často, aniž si to úplně uvědomujeme, přistupujeme k druhému jako k sobě. Používáme komunikační styl padnoucí nám, ale druhý mu prostě nemusí rozumět a jeho nastavení to naše jednoduše míjí. Často pak máme tendenci druhou stranu kvůli tomu hodnotit…“protože jak může!?“
Jeden je orientovaný na fakta a když to tak v dané situaci druhá strana nemá, tak je to pomalu příznak slabšího článku. Stejně tak si to ale druhá strana může myslet o té první. Občas to teda může i platit, ale to je potom zase trochu jiný příběh🙂
Setkání dvou kontratypů osobnosti
Tady se prostě jen potkaly dva kontra typy osobnosti. Jeden funguje na bázi faktů a emoce jsou pro něj pro případ rozhodování zcela druhořadé. Dalo by se říct, že druhý to má obráceně.
„K čemu my asi bude takovej barák, když strávím denně hodinu v autě a za benzin utratím ranec.“
Jenže druhý se rozplývá nad barvou okenic a zelenou ruční pumpou na zahradě, protože to je přeci přesně to, o čem se mu ve snech zdálo. A když slyší, že tohle přece není vůbec důležitý, tak se cítí být přehížen, dotčen…
„Takže tobě je úplně jedno, jak se cítím. Ty všechno přepočítáváš jen na čísla…kolik, jak, kdy….“ a v hlavě běží: „Proč já nešťastná jsme si nevzala Pištu Hufnágla?!“
Dokud se tyhle dva typy budou točit na svém principu fungování a budou chtít od druhého totéž, tak dříve, než to dostanou, zešediví. Druhý se v náš způsob bytí proměnit prostě nezvládne, ani kdyby moc chtěl.
Jak jednat s odlišností?
Čím více budeme protistranu hodnotit, lámat a tlačit, tím víc budeme budovat propast, ve které není ani jedné straně dobře. Spíše bych zkusila:
- Nesoutěžit, kdo je lepší. Většinou je to naprostá plichta.Tady v tom konkrétním případě je pán naprostý úžasňák v kalkulacích, pragmatičnosti, plánování, systematičnosti. Paní je zase chodící motivační jednotka. Úžasný navazovač vztahů, propojovač kontaktů a kreativní všeuměl, tvořič atmosféry a tepla.
- Přiznat si svoje omezení.
- Zkusme vzít odlišnost jako něco skvěle doplňujícího naši nedokonalost. Pán i kdyby se rozkrájel, barvy tak dobře nesladí, takhle geniální poskládání pokojů ho ani nenapadne. Paní je zase schopna utratit majlant na renovaci starých interiérových prvků a v rozpočtu nezbyde dost na střechu. Pak je tak zabraná do vybírání koupelnových prvků, že kdyby manžel nehlídal čas, přijdou pozdě na stavební úřad.
- Nechme odlišnost rozvinout v situacích, kde se naše nastavení ztrácí. V tomto případě nechme paní přijít s nápady…co by bylo fajn…pána to nechme posoudit z hlediska celku a provedení. Oba pohledy mají důležitý význam pro obě strany.
- Nesoupeřme. Spolupracujme.
Přestaneme si tak nabíhat na vztek a marnost a získáme to, co bychom sami zvládali obtížněji a kdo ví, jestli vůbec😀 Naše vzájemná energie pak bude víc v rovnováze a válka Roseových v dáli.
Prima dny❤️Markéta
Pokud Vás zajímají i další články, sledujte mojí facebook stránku a žádný článek Vám už neuteče.
Jedna odpověď