Já ne jsem tak pohotový.
Mně to tak rychle nedojde, takže nejsem schopna hned argumentovat.
Když na mě někdo vypálí, co mě překvapí, nejsem schopen hned reagovat.
Pohotovost a argumentační zdatnost jsou vlastnosti, na jejichž absenci si lidi často stěžují a o to víc, pokud třeba vedou lidi.
Z čeho tento pocit nedostatečnosti vznikl?
Z mojí zkušenosti z práce s lidmi bych řekla, že všudy přítomným a od dětství perfektně a každodenně prováděným porovnáváním, ve kterém můžeme pořádat olympiády. V tomhle případě se v naší hlavě usadilo, že zbytek světa je vybaven pohotovostí a argumentační zdatností a jelikož my toto nemáme, jsme horší druh. A k tomu se všude píše, jací bychom měli být, abychom byli dost.
Argumentační zdatnost a pohotovost je nejvíce dána do vínku lidem se zaměřením na fakta a s extravertním nastavením (takže jeden typ ze čtyř…mimochodem). A jelikož k tomuto typu ještě většinou patří výrazný hlas, oční kontakt a ráznější řeč těla, působí o to jistěji. U někoho to může vzbuzovat dojem, že on sám je zástupcem nižší ligy. Věřte, že tento typ se zase pere s něčím jiným.
A vím to moc dobře už jen proto, že v mém genetickém koktejlu je tento typ zastoupen značným procentem😊
Jak si pomoct, když nás někdo zaskočí?
Pokud v těchto situacích dostáváte sami sebe pod tlak a potřebujete cítit komfortněji, tak projevte svoji přirozenost. Není horší, je jen jiná. Prostě si vezměte čas na zpracování reakce. Jak? Třeba takhle:
- Teď jste mě zaskočil. Zamyslím se nad tím, a ještě si řekneme.
- To je teď pro mě nová informace/skutečnost. Teď se k tomu tady nezvládnu vyjádřit, ale vrátím se k tomu a řeknu Vám.
Někteří moji klienti si tyhle výrokové pomocníky velmi oblíbili, protože si skrze ně dopřejí to, co potřebují…čas, klid a zmírnění tlaku, který na sebe vyvíjejí.
Ale je to dost?
No jo, jenže třeba manažer by měl být pohotový, argumentačně zdatný, nejlepší vyjednavač atd. se píše v příručce. Hmm.
- Je lepší rychle něco odkývat/negovat, jen aby se dostálo závazku?
- Rychle něco říct a pak to složitě brát zpátky?
- Vyčítat si špatné rozhodnutí?
- Bičovat se, že člověk není schopen být jiný?
- Cítit se mizerně, že ho třeba podřízený v něčem „přehraje“?
Cesta k sebedůvěře nevede přes bičování sebe sama a cpaní se do cizího kabátu, ale přes přijetí všeho toho, co nám bylo dáno do vínku pro naši vlastní cestu. A ta není stejná, jako ta Tondy Vomáčky odnaproti, proto se naše výbava liší. Pokud Vás téma vlastní cesty a autenticity zajímá, nedávno jsem tomu věnovala fb livestream, stačí rozkliknout odkaz tady.
Prima dny❤️Markéta
Pokud Vás zajímají i další články, sledujte mojí facebook stránku a žádný článek Vám už neuteče.