Čekám na sraz s kamarádkou a před jejím příchodem se posledních pár minut dívám do výloh. Jeden obchod, druhý…. a tady na mě ve výloze koukají veselé hravé ponožky všech možných barev a motivů.
Jedny přitáhnou moji pozornost a při tom mi před očima přeskočí obrázek mé maličkosti. V ní jsem celá rozjuchaná, mám na sobě moje modré kratší kalhoty, oblíbené nízké bosoboty a v nich tyhle vyšší barevné ponožky.
Řeknu si: „Jéé, to je hezký, to se mi líbí.“ A jdu vstříc kamarádce.
Zákon přitažlivosti jak od Canfielda:)
Za hodinu a půl od srazu si předáváme vánoční dárky. Já ho rozbaluju a co tam najdu? Veselé barevné ponožky. Nemusím Vám asi popisovat svoji radost, že ne?
Zákon přitažlivosti funguje, jen nesmíme tlačit na detailní charakteristiku předmětu plnění a konkretizované scénáře doručení. Tohle se děje vždy, když jsme v pocitu radosti.
Když po něčem toužíme a jsme naladěni na strádání či absenci, pak jsme v energii nedostatku. Často pak čekáme tak akorát na Godota a žijeme představou „až jednou“.
Když si něco užíváme už teď a nepodmiňujeme si pozitivní emoci až tím, že něco dostaneme nebo zažijeme, jsme naladěni na dostatek.
Je nám dobře už teď a tím pádem vlastně ani nijak zvlášť nic dalšího nepotřebujeme. Pak vlastně nezbývá moc prostoru pro lpění na představě.
Jak se se naladit na dostatek?
Někdo možná řekne: A jak se mám asi naladit na radost, když mi něco/někdo tak neuveřitelně chybí?
Rozumím. A ptám se:
„Budete se cítit líp, když budete nasměrování na nedostatek? Co Vám to přináší?“
Můžeme si vybrat…chceme se cítit dobře? Dávejme energii do toho, co nám dobře dělá. Tím může být opravdu cokoliv, jakákoliv aktivita, vzpomínka, připomenutí vděčnosti. Prostě cokoliv, co nás přesměruje do pocitu radosti.
Radost plodí radost a pak k nám přicházejí věci, které jsme si zadali. A dost možná, že si pak toho zadání pro samou radost, ani sami nevšimneme. A to je přesně ono. Za tento týden mám obdobné zážitky s happy endem asi tři.
Ani u jednoho jsem netlačila na myšlenku ve formě: „Toto je mé přání, takhle to chci“. A popravdě ani nevím, že přání bylo formulováno, vždy to byla kategorie: „Hmm, to je hezká představa“ a šlo se dál.
Když nás tíží nějaká nenaplněná tužba
Mám dobrou zkušenost s následujícími technikami:
- Zaměňme pocit nedostatku za dostatek. Soustřeďme se na poict radosti, který můžeme zažívat hned teď, aniž by se muselo v naší situaci cokoliv změnit.
- Přesměrujme pozornost na přínos naší současné situace. Co je na naší situaci dobré už teď? Co užitečného nám přináší? V čem jsou výhody toho, že je to teď tak, jak to je? Co tím získáváme? Možná se někomu chce říct, že nic. Ale věřte, že všechno má vždy dva póly..plus a mínus. Je jen na nás, na co se zaměříme.
- Přivolejme na pomoc paměť. Můžeme si z paměti přivolat něco, co nám v minulosti přineslo radost. Vylovme z ní nějaký příjemný zážitek. Zavřeme oči a vybavme si ho do všech detailů. Přivolejme na pomoc všechny barvy, vůně a chutě. Přesměrujeme tak lépe svoji mysl na plus pól.
- Vrhněme se do činnosti. Věnujme svůj čas a energii do jakékoliv činnosti, u které zažíváme radost.
Každému v danou chvíli může vyhovovat jiný z uvedených bodů. Doporučuji hledat ve všem motiv a způsoby radosti, než jít po lince přání. Člověk se tak lépe vyvaruje tlaku a umožní životu, stát se. Často pak dojde do cíle tak rychle, že si ani na cestu zabalit nestihne😀
Prima dny❤️Markéta
Pokud Vás zajímají i další články, sledujte mojí facebook stránku a žádný článek Vám už neuteče.