Taky máte pocit, že jsme se v posledních dnech stali součástí unikátního psychologicko-sociologického experimentu? Většina z nás nikdy podobnou situaci, která by s sebou nesla prvky simulace válečné atmosféry, ještě nezažila. V každém to vyvolává něco jiného.
Někdo se bojí o život, kondici, někdo o zdroje, o svobodu, o existenci. Někdo si ťuká na čelo. Každý jedná podle svého nastavení.
Někdo se předzásobuje. Někdo má tendence zákazy obcházet a najít pro sebe výhodné stanovisko a druhého neřešit. Někdo sjíždí všechny doporučení a hrozby. Někdo svolává pozornost na chyby, politická pozadí atd.
Hodnoty a pudy se ozývají a vyplouvají. V lidech to probouzí potřebu hodnocení, přesvědčování, dokazování, ventilaci vzteku, strachu, popírání, pozornosti apod.
Kdo má pravdu?
Kdo je lepší? Kdo je schopnější? Kdo je rozumnější?
Vítězové se nám tu vlivem optiky, času a okolností neustále proměňují. Myslím, že finále zápasu rozhodne až boží súd😎 Přiznávám, že se z těchhle iniciativ cíleně odkláním.
Mám pocit, že tenhle pan vir nám tady na naší planetce na plné obrátky, s masivní geografickou působností a rychlostí světla předvádí nadupanou manufakturu na negativní energii, že ani high tech přetlaková komora by se za to nemusela stydět.
Co nám uleví ?
Jakýkoliv počin duše či těla směrem do mínusu mi teď proto přijde naprosto kontraproduktivní. Je to, jak uzavírat se do plynové komory a otáčet u toho kohoutem. Řekla bych, že my všichni teď spíš potřebujeme posílit vnitřní stabilitu a věnovat pozornost tomu, co nás posiluje a nikoliv vyčerpává.
Jak? Jakýmkoliv způsobem!
Prostě soustředit pozornost na všechno to, kde nám nálada roste a ne uvadá. Cokoliv nám vyloudí úsměv na tváři a dobrý pocit, nám udělá službu. Na druhé to pak působí nakažlivěji než coronavirus.
Dá se nikdy nespadnout do negativních emocí?
To asi neumí ani zdařilá reinkarnace Ježíše Krista, ale na každou průšvihovou situaci se dá vždycky dívat dvojí optikou. Teď třeba takhle…
Ohrožení nebo impulz?
Od spousty klientů jsem už někdy slyšela povzdech podobného obsahu:
„Bojím se tu změnu udělat. Ono by snad bylo lepší, kdyby se to tak nějak stalo beze mě.“
VOILA…..Vaše přání bylo vyslyšeno🧞♂️
Hodně lidí běžně funguje v „životech a režimech“, které jim úplně nevyhovují a nepřináší uspokojení, ale mají strach to sami změnit. Bojí se vstupovat do nových vod, když nevědí, co je v nich čeká…protože co když to bude horší, že jo?Jakmile je do nich ale život postrčí, najednou zjistí, že vůbec nejsou tak temné a hluboké, jak si před tím mysleli.
Po čem lidí touží?
- Po změně v seberealizaci. Často si ale nejsou jisti, kudy se vydat. Když nápad mají, tak mají zase obavu, že na to nejsou ještě připraveni nebo vybaveni.
- Po svobodnějším pracovním režimu. Mají ale pocit, že stávající zaměstnání, podnikání, ale jinak dělat nemůžou nebo to nejde.
- Tolik firem a organizací je přesvědčena, že nelze fungovat jinak. Jsou přesvědčeni, že všechny postupy, náplně a jsou jasně dané a nezbytně nutné. Mají obavy z upuštění kontroly.
- Tolik lidí se bojí samoty a utíká od otázek: Co já to vlastně pro sebe chci? Co potřebuju? Protože se bojí, že budou muset čelit nepříjemným pocitům a krokům.
- Tolik lidi si léčí vnitřní nespokojenost závislostí na práci, věcech, jídlu, návykovkách, zážitcích, vztazích….necítí se komfortně, ale nedokážou z toho vystoupit.
- Tolik lidí se bojí otevřené komunikace se svými blízkými. Utíká od sebe, potřeb, hranic, partnerství, rodičovství k vnějším stimulům….a teď budou muset být sami se sebou, s partnerem, dětmi, vnitřními strašáky…
Co startuje změnu?
Všichni jsme zašprclí v nějakých návycích, kolejích, přesvědčeních, a ne všechny nám jsou ku prospěchu. Často nás k tomu vedou podvědomé automatismy a hluboce potlačené emoce, tudíž je nedokážeme běžně vidět.
Můžeme je začít vnímat, až když jsme nuceni:
- vybočit z běžných cest
- dělat zaběhnuté věci novými způsoby
- osahat si nové věci
- oprášit staré již zapomenuté dovednosti a zájmy
- dělat něco, co máme spojené se špatným zážitkem
- čelit zasunutým potlačeným emocím
A tahle corona doba je na to naprosto dokonalý trenažér.
Právě máme skvělou příležitost si všimnout rysů, návyků, omezení, schopností a dovedností, které jinak nevnímáme. Teď můžeme přijít na to, že nějaká naše dřívější zkušenost či přesvědčení už zastarala a pozbyla platnosti. Máme šanci ji v sobě přenastavit a zavést novou.
Co dříve nešlo, teď jde
V týdnu si povzdechl herec Jan Hrušínský, jak je pro divadla tahle situace likvidační. A mně tam skočilo: Hele, tohle by šlo dělat jako nové formáty představení. Online show s možností zapojení publika, najet na otevřené konce a interaktivní formáty scénářů…
- Den na to už divadla spouští online představení. Interpreti a skupiny pořádají online koncerty atd.
- Ve firmách, kde údajně nikdy nešlo pracovat doma, se teď z domova pracuje.
- IT firmy a nakladatelství zdarma spouštějí aplikace ke školní výuce. Učitelé pořádají výuku z obýváku a vymýšlí nové koncepty. TV stanice spouští formát školního vyučování.
- Rodiče oprašují svoje dětské já a tvoří hry a kroužky pro své ratolesti.
- Lékaři stanovují diagnózy podle fotek, videí a živých vysílání dutiny ústní svých pacientů.
- Začínají se dělat společná živá čtení, kroužky ručních prací.
- Sousedi si nabízí různé výpomoci a protislužby.
To, co člověka dříve nenapadlo, teď vidí. To, co člověk dříve potřeboval, už najednou nepotřebuje. To, co se člověk dříve bál pustit, to už teď nedrží. To, po čem toužil, už mu najednou nedává takový smysl. To, o čem si myslel, že není možné, to se teď děje.
Nové horizonty na obzoru
Tohle všechno v lidech něco spustí pro dny příští. Odstartuje úvahy. Přinese nápady, touhy, zájmy, naplnění a kdo ví, co za nové obory, profese, zaměstnání, podnikání, vztahy, životy a uvědomění tohle všechno přinese.
V dějepisu už máme několik milníků jako třeba před naším letopočtem, století páry, za první republiky, před pádem železné opony, před pádem Dvojčat atd. Řekla bych, že nám tu vzniká další velmi zajímavá epocha…. život před coronou a po coroně.
Mám pocit, že tohle, ač na první pohled hrozivě vyhlížející a nebezpečná akce vyžadující respekt a opatrnost, má v sobě taky obrovský potenciál nových a velmi zajímavých uvědomění, změn a cest. Vypadá to, že všichni jsme v tomto experimentu popostrčeni do testu:
Prozkoumej terén. Zjisti. Prověř. Ověř. Otestuj. Zahoď. Zaveď. Najeď a Vyjeď!
Pojďme si zkusit do života pustit nové myšlenky a vzájemně se u toho nesežrat. Jsme v tom všichni stejně, buďme odpovědní. Stůjme spolu, ne proti sobě. Dělá nás to silnějšími.
Prima dny jsou na obzoru❤️Markéta
Pokud Vás zajímají podobná témata, diskuze, tipy a rady, přidejte se k nám do naší komunity My bez her a masek.